Něco z historie. V r. 1922 byl poprvé zachráněn lidský život injekcí inzulínu. Lékařské společenství se slunilo z dobře vykonané práce do té doby, než se po roce 1933 objevil nový, zlý druh cukrovky, na kterou inzulín nereagoval. Dostala název cukrovka 2. typu (C2). Mnoho lékařů tehdy mělo značný úspěch s jejím léčením výživou. Dnes má 95% diabetiků C2, ostatní mají původní cukrovku 1. typu C1. V roce 1950 byl zahájen výzkum léků proti C2. Objevily se léky vyhovující politicky i finančně. Dobře účinkovaly zmírněním nepříznivých příznaků, ale byly neefektivní pro vyléčení choroby. Bylo nutné je konzumovat po celý zbytek života a slovo „vyléčit“ bylo nahrazeno výrazem „úprava stavu pacienta“. Přesto nastala všeobecná spokojenost. Farmaceuti měli zaručený ziskový obchod a pacienti, ač nevyléčeni, byli dočasně zbaveni některých nepříjemných příznaků. Ve třicátých letech lékaři rozpoznali v C2 narušení regulačního systému glukózy v krvi přisuzovanému průmyslové výrobě potravin, konzumaci levných „upravených“ rostlinných tuků a úbytkem dalších podstatných prvků ve výživě. V průmyslově vyspělých zemích jsou stále nejvíce konzumované v podobě chutných sušenek, levných čokolád, dortů, sladkostí, cukrovinek a vlastně veškerého pečiva. Historii znehodnocování našich potravin průmyslovou výrobou, přesně kopíruje stoupající křivka výskytu C2, dosahující v současnosti epidemických rozměrů. Buňky našeho těla se postupně zanáší poškozenými ztuženými tuky a dalšími nezmetabolizovanými živinami v důsledku nedostatku určitých mikrovýživových stopových prvků. Buňky se tak stávají nezpůsobilými přijímat glukózu z krve do svého nitra. Nemohou tudíž využívat energii glukózy, kterou potřebují pro svou činnost. Pokud se glukóza nedostane do buněk, zůstává ve vysoké koncentraci v krvi, což je typický projev cukrovky. Volná přebytečná glukóza v krvi se váže na různé tkáně orgánů, protilátky, hemoglobin a poškozuje je, jakož i jejich funkce. Při vyšší koncentraci v krvi je glukóza přítomna též v moči.

Klasická léčba dnes používá pět skupin orálních hypoglykemických preparátů členěných podle způsobu jejich biofyzikálního působení – a nebo inzulín. Žádná z těchto lékařských strategií však není navržena k normalizaci příjmu glukózy buňkami. Výzkum skutečných léčebných postupů C1 vedoucí k regeneraci a obnově činnosti buněk slinivky produkujících inzulín není dosud z výše uvedených důvodů dokončen.

Přístup SPCN. Nezabývá se léčbou, ani nepracuje pro žádnou firmu. Zabývá se osvětou a doporučováním odzkoušených biokorekcí, které pomáhají organizmu v obnově samouzdravujících sil načerpáním přirozených látek nutných pro jeho správné funkce a obranyschopnost. Jestliže je vznik C2 způsoben konzumací velkých dávek nevhodné potravy, nízkou fyzickou zátěží a nedostatečnou duševní hygienou, pak uzdravení musí spočívat v nápravě těchto okolností. Dieta nestačí. Každodenně konzumovaný potravní koš musí obsahovat především přirozenou potravu, nepoškozenou průmyslovým zpracováním, s dostatečným množstvím vlákniny, mikroživin, bakterií mléčného kvašení, tepelně ne příliš opracovanou, s optimálním poměrem sacharidů, bílkovin a tuků v jejich přirozených vzájemných vazbách. Tato potrava by měla vykazovat celostní charakter, kdy jednotlivé živiny nejsou oddělovány od jejich přírodního zdroje. Taková potrava navíc přispívá ke snížení nadváhy.

Stále platí téměř 2500 let starý poznatek vyslovený Hippokratem: jestliže si poškodíme zdraví nevhodnou potravou (a my dodáváme: a přijímáme jí v nepřiměřeně velkém množství a dávkách), pak léčba musí probíhat vhodnou potravou (a my dodáváme: v přiměřeně malém množství a dávkách). Potrava (a my dodáváme: způsob a dynamika její konzumace) má být lékem.

Biokorekce SPCN při C2 spočívá v přirozené opravě regulačního systému krevního cukru - glukózy. Specialisté SPCN na prevenci C2 doporučují následující postup: zásadně změnit stravovací návyky. Z jídelníčku odstranit sladkosti, cukr ve všech jeho formách, slazené nápoje a pivo, veškeré pečivo z bílé mouky a uzeniny. Zařadit program ozdravných potravin MOSS^SPCN, zeleninu (především syrovou), luštěniny (především naklíčenou čočku), kysané mléčné výrobky nejlépe s neodstraněným mléčným tukem bohatým na vitamíny rozpustné v tucích (neochucované, nepřislazované!), rybí tuk (nejlépe jako součást konzumovaných ryb), pouze za studena lisovaný (panenský) olivový a lněný olej (nejlépe jako součást konzumovaných oliv a lněných semen). Pitný režim alespoň 2,5 l čisté pitné vody rovnoměrně v průběhu celého dne. Konzumační režim zaznamenávat v diáři. Zapisovat si naměřenou hladinu glukózy, alespoň ráno a večer. Často jíst jen „malá“ jídla a po nich cvičit cviky na povzbuzení krevního oběhu a zvýšení fyzické zátěže organizmu. Zdržovat se alkoholu, kofeinu, tabáku, stimulantů narušujících metabolismus - především glukózy a tuků. Když začne regulace krevního cukru opět správně fungovat, postupně zařazovat další zdravé potraviny. Cévní problémy a vedlejší poškození, jako onemocnění sítnice vyvolané C2 se opraví většinou samy. Orální hypoglykemické prostředky vysazovat pouze pod lékařským dohledem. Samovolnému zprůchodnění zanesených cév pomáhá OS^SPCN. Výsledek závisí od doby, po kterou se choroba mohla vyvíjet. Je nutno počítat s několika měsíci, až rokem i déle. Složité? Není divu, že mnoho lidí dává přednost vzít si prášek a "být v klidu". Jeden z lékařských průkopníků na tomto poli Thomas Smith publikoval úspěšný výzkum léčby C1, C2 i vyléčení sebe sama v knize „Insulin: Our Silent Killer“ (www.healingmatters.com), valley@helingmatters.com. S použitím internetových zdrojů, WM Magazín Ročník IV, č. 34, kde je dalších 27 pramenů a odkazů.