Zdraví má dvě složky: tělesnou a duchovní

Následující alarmující informace jsou určeny zejména upřímně věřícím lidem. Nepocházejí z filosofií, ani náboženských tradic. Jsou převzaté výhradně z nejstarší a nejpřekládanější knihy na světě, ze Stvořitelova Dopisu lidstvu, ve kterém najdeme jeho nádherný původní plán s člověkem a smysl života. Stvořitel je nepředstavitelně inteligentní láskyplná duchovní bytost. Rozhodl se, že svou vesmírnou nehmotnou duchovní rodinu rozšíří o dalšího člena o hmotného člověka. Tak vznikl plán se Zemí a s člověkem tak dokonalým, aby nemusel nikdy zemřít. Aby měl věčný život bez umírání smysl, musel mít nejen hmotnou, ale i duchovní náplň spojenou s nesobeckou láskou ke Stvořiteli i k ostatním lidem. Lásku nelze nařídit, ani zakázat. Proto člověk dostal dar svobodné vůle, víry a svědomí. Tyto dary nemohly vzniknout evolucí náhodných vývojových změn koloběhu života z první bakterie, jak tomu věří nevěřící. Nepředstavitelná složitost programového vybavení řídícího aparátu každé buňky takovou možnost vylučuje. Do Dopisu lidstvu Stvořitel nechal napsat, že stvořený člověk se „stal živým tvorem, živou duší“ jako každý jiný pozemský smrtelný tvor. (Bible 1.Mojžíšova 2:7 KB, NS). Z toho vyplývá, že člověk nemá nesmrtelnou duši, která po smrti opouští tělo. Člověk je duše stvořená k věčnému životu na zemi. Vzhledem k nepředstavitelnosti nikdy nekončícího života člověk nedostal schopnost sám si rozhodovat, co je pro něj v životě dobré a špatné, a tedy si ani vládnout sám nezávisle na svém Stvořiteli.

Matematický pohled. Zdraví si můžeme představit jako bod na zdravotní ploše, který má dva průměty podobně jako komplexní čísla. Průmět bodu zdraví na vodorovnou materialistickou horizontálu znázorňuje hodnotu fyzického zdraví. Průmět na duchovní vertikálu odpovídá duchovnímu zdraví. K věčnému životu člověk potřebuje obě složky. Tělesnou i duchovní. Základem tělesného zdraví je zdravá životospráva. Základem duchovního zdraví je pravidelný příjem duchovní výživy. Duchovní výživa je založená na pokojném myšlenkovém i citovém zažívání informací o původu člověka, o smyslu jeho existence a na hlubokém poznávání vlastností našeho Stvořitele. Pokud chceme zůstat duchovně zdraví, musí být toto poznání v souladu s naším životem.

Duchovní výživa duchovního člověka se v mnohém podobá tělesné výživě. Duchovní výživu přijímáme v tištěné nebo ústní podobě. Může být zdravá a výživná, ale také duchovně nezdravá nebo zkažená. Aby se duchovní člověk mohl duchovně zdravě rozvíjet, potřebuje podobně jako malé dítě přijímat nejdříve základní duchovní „mléko“. Jakmile pominou dětské duchovní rysy, duchovně zralý člověk začíná hluboce přemýšlet, uvažovat a rozjímat o našem Stvořiteli, podobně jako to dělal například apoštol Pavel nebo král David. Opakem meditace.

Duchovní podvýživa může vést k duchovním nemocem. Pro ochranu tělesného zdraví potřebujeme vydávat fyzickou námahu. Pro ochranu duchovního zdraví potřebujeme vydávat duchovní námahu. Posilovat svou víru překonáváním námitek při obhajobě své víry. Jinak víra vyhasíná jako oheň, na který se nepřikládá. Dostaví se duchovní slabost, duchovní nemoci. Zdravý duchovní člověk rozumí třem základním duchovním otázkám.

Dobře rozumí katastrofálním následkům snahy lidí vládnout si svobodně sami. Určovat co je pro člověka dobré a co ne, je právo našeho Stvořitele jako našeho milujícího Otce. Svým prvním dětem to vysvětlil hned na začátku. V jejich vlastním zájmu jim zakázal překročit ochrannou bariéru, za kterou je prostor neslučitelný s věčným životem. Tato ochranná bariéra představuje zákaz ovoce symbolického „stromu poznání dobrého a špatného“ Poslušnost z nezištné lásky ke Stvořiteli jako k milujícímu rodiči byla základem bezpečnosti a ochrany budoucího lidstva.

Pokud by lidé tento zákaz přestoupili, znamenalo by to, že si zvolili vlastní duchovní cestu, na které svého Otce už nepotřebují. Ocitli by se tak v nebezpečném, život ohrožujícím prostředí. Asi jako kdyby domácí ovce utekly z ochranné ohrady starostlivému pastýři do divoké přírody mezi vlky a tam hledali „lepší“ pastvu. Původní význam slova hřích je „minutí se cílem“. Věčný život člověka by se tak minul cílem. Lidé by byli hříšní, museli by zemřít a vrátit se zpět do prvků země, odkud byli vzati.

Duchovní člověk chápe, že věčný život není možný bez duchovní výživy. Pozemští hmotní lidé nemuseli nikdy zemřít, pokud by se sami neodpojili od zdroje života. V Dopisu lidstvu proto nacházíme vysvětlení, jak spolu souvisí horizontální a vertikální složka věčného života: „Člověk bude žít nejen z chleba, ale z každého slova, které vychází z Jehovových úst“ (Matouš 4:4 překlad NS).

Duchovní člověk rozumí třetí nejvážnější věci. Jeden z dokonalých duchovních tvorů byl pověřený dohledem nad lidmi. Tento tvor začal toužit po tom, aby ho lidé uctívali místo Otce. Představoval si, jak budoucí vládu nad lidstvem uchvátí podlým způsobem pro sebe a tuto touhu proměnil ve skutek. K prvním lidem promluvil z duchovní sféry jakoby lidským hlasem a o Stvořiteli vyřkl smrtonosnou lež, že člověk Boha nepotřebuje. Řekl: „Bůh ví“, že když zakázané ovoce pojíte, „nezemřete smrtí … a budete jako Bůh“ (1. Mojžíšova 3:4,5 Bible Kralická). To znamenalo, že když zákaz neposlechnete, nic se nestane. Boha už nebudete potřebovat a budete si sami svobodně rozhodovat, co je pro vás dobré a špatné, stejně jako Bůh. Místo smrti, kterou vidíte u zvířat, nezemřete, ale budete nesmrtelní jako on. Bůh to ví, ale protože vás nemá rád, tak vám to zatajil.

Z původně věrného duchovního tvora se tak stal vražedný odpůrce (hebrejsky Satanas) a pomlouvač (řecky Diabolos). Česky Satan a Ďábel. Tento neviditelný duchovní tvor tak nastražil past, do které se lidé nechali chytit a zákaz přestoupili. A teď se vžijme do pocitů láskyplného milujícího Otce. Před celou duchovní oblastí byl pomluven jako lhář. Jeho svaté jméno tak bylo pošpiněno, znesvěceno. Od té doby si lidstvo ke své vlastní škodě samo rozhoduje, co je pro člověka dobé a co je špatné.

Stvořitel však začal okamžitě jednat a ihned připravil záchranný plán svého projektu se zemí a lidmi a způsob posvěcení svého jména. Zahájil tak časově náročný soudní proces, jehož průběh Stvořitel nechal postupně zapisovat do Dopisu lidstvu. Tento soudní proces nakonec dokáže, jestli má pravdu Satan se svou nabídkou „svobodného“ a „šťastného“ života nezávislého na Otci. Dopis je známý jako Bible. Zde se dočteme, koho Bůh zve k soudu jako svědky a jakým způsobem odhalí pravdu. Čteme tam v jakém pořadí se budou střídat světové velmoci, do jakých konců lidstvo dnes dospěje na své cestě nezávislosti na Stvořiteli a svobodného vládnutí. Také jak bude člověkem zdevastovaná země znovu obnovena.

Ode dne, kdy první lidé ztratili možnost žít věčně, se pomalu blíží ke smrti, zpět dolů, do atomů prachu zemské půdy stejně jako zvířata, jak bylo slíbeno. Nikol nahoru do nebeských výšin, jak to bylo zalháno. Viz Poznámka o znovuzrození níže.

V přicházejícím novém světě bude všeobecný hrob lidstva postupně vyprázdněn. Hřbitovy budou vyklizeny a „první smrt“ už přestane existovat. Dál bude existovat pouze „Druhá smrt“. „První“, ani „druhá smrt“ nepálí, ani nebolí. Mrtvému již nemůže ublížit. Už nic necítí, protože je mrtvý. Bolí jen to, že „druhá smrt“ je věčná, stejně jako u zvířat.

Duchovní neviditelné bytosti Satan i démoni se umí proměňovat v „anděla světla“, aby dokázali, že život po smrti nějak pokračuje dál. Jsou to oni, kdo stojí za nadpřirozenými optickými i zvukovými úkazy a přeludy, a za posmrtným strašením na starých hradech a zámcích. To oni vydávají jakoby hlasy zemřelých. K odvádění pozornosti od návodu k záchraně používají informace z minulých životů, pomluvy, dezinformace a strach z pekelných muk. Stojí za novodobými zázraky a zneužívají dosud neprobádané skryté schopnosti lidského těla. To oni stojí za okultními projevy spiritismu, démonismu, esoterismu, genderizmu a za předpovídáním budoucnosti.

S posmrtným životem se v původním stvořitelském plánu se zemí vůbec nepočítalo. A v tom je právě ten největší problém upřímné pravé víry a duchovního zdraví. Mnozí „věřící“ lidé si představují Mesiáše, Krále vlády nebeského Božího království, jen jako miminko v jesličkách nebo jako jednoho z proroků. Věřící lidé často říkají, že Bůh není osoba, ale jen všeobecný vesmírný princip. Často říkají, „bůh mě osvítil, takže já věřit nemusím, protože já vím. Vím, že bůh je ve mně, že je mou součástí. Význam Bible tak poklesl na úroveň běžných zajímavých knih. Jak bylo již řečeno, cílem duchovního člověka není pomalé umírání, ale život v touze milovat Boha, uctívat ho z lásky k němu a žít věčně zde na zemi.

Hlavní cena Bible je v jejím návodu, co musí každý udělat pro svou záchranu, aby nás to nesmetlo do „druhé smrti“. Záchrana spočívá v duchovní činnosti, v aktivní podpoře vlády Božího Království.

Poznámka ke znovuzrození. Stvořitel již dávno svěřil vládu nebeského Království svému prvorozenému vzkříšenému neviditelnému Synu. Jeho připravovanou vládu nad zemí průběžně doplňuje o nejvěrnější jednotlivce z lidstva. Výběr členů vlády Bude brzy ukončen. Členové této vlády buď již zemřeli nebo ještě žijí. Vzkříšení z mrtvých je možné do pozemského těla nebo do duchovního těla. Ti kteří ještě žijí, budou muset odložit pozemské tělo, aby mohli dostat nové duchovní nehmotné tělo vhodné pro život v nehmotné říši. Tuto přeměnu Bible nazývá znovuzrození. To se však týká pouze pečlivě vybíraných spoluvládců Krista v jeho vládě. Výraz znovuzrození je zneužíván pro podporu myšlenky, že všichni dobří lidé jdou do nebe. Pak by ovšem byli všichni ve vládě a nebylo by komu vládnout a Boží projekt se zemí by tím padl. Je to naopak. Nebeská vláda Božího Království bude řídit obnovu země a očištění Božího jména tisíc let.

Závěr. Až skončí tisíciletá obnova země, milující Král a Velekněz, Boží syn, Mesiáš, česky Kristus, předá očištěnou zemi a dočasně svěřenou vládu království zpět do rukou svého všemohoucího Otce. Soudní proces bude ukončen. Nevinní budou osvobozeni a viníci potrestáni. Přejdou do „druhé smrti“ stejně jako Adam s Evou. Dál už nebude potřebný žádný další král, ani velekněz, ani jiný prostředník mezi člověkem a Bohem. Fyziologické funkce nutné pro věčný život na zemi budou obnoveny a složka stárnutí bude zablokována. Na konci tisícileté obnovy už budou všichni lidé stejně dokonalí jako Adam. Modlitba „Otče náš“ o posvěcení, očištění Otcova jména a příchod jeho Království bude vyslyšena. Kruh původního láskyplného Božího záměru se zemí a s člověkem, se tak uzavře.

Více informací rubrika KONTAKT                        revidováno  15.9.2025