Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dva druhy zdraví

Zdraví je komplexní, tělesné a duchovní a úzce spolu souvisí. Duchovní zdraví je důležitější. Ve zdravém duchu, zdravé tělo. Určeno věřícím.

Zdraví se dělí na zdraví tělesné a na zdraví duchovní.

Zdraví si můžeme představit jako bod na komplexní zdravotní ploše, který má dvě složky. Horizontální a vertikální jako v matematice komplexních čísel. Reálná horizontální složka zdravotního bodu se nachází na horizontální ose x. Zde můžeme měřit naše známé fyzické zdraví. Vertikální složka je průmět bodu na duchovní osu y. Na ní můžeme hledat duchovní složku zdraví.

Informací o tělesném zdraví včetně zdraví duševního máme poměrně dost díky oficiální vědě, která však pracuje pouze na horizontále, na materialistické ose x. K ní jí tlačí obří "bludný balvan" znemožňující uznat vertikálu. Pokud tělesné zdraví ztratíme, snaží se nám jej vrátit medicína - buď přírodní, nebo chemickou cestou. U duchovního zdraví je to jinak.

Pokud pracovní bod na ploše zdraví nemá žádný duchovní průmět na osu y, pak to znamená, že se zdraví nachází pouze na ose x. Duchovní složka zdraví je zde nulová, což vypadá, jakoby neexistovala. Duchovní složka pochopitelně existuje stále, jen má na ose x nulovou hodnotu. V krátkém lidském životě nulové duchovní zdraví nevadí lidem bez vztahu k duchovním hodnotám, obecně lidem nevěřícím. Věčný život člověka nezávisí na umístění pouze na hmotné zdravotní ose x, ale na komplexní zdravotní ploše. Čím je náš zdravotní bod dál od nulového středu obou os, tím jsme zdravější. Duchovně i tělesně.

O duchovním zdraví koluje mnoho mýtů a představ. Aby byl člověk zdravý nejen tělesně, ale i duchovně, musí se nejdříve duchovně narodit, neboli musí se stát duchovním člověkem. Smysl pro duchovní činnost a duchovní hodnoty jsou v člověku zakódované už od narození. Jde jen o to je objevit a chránit jejich růst. Jako u schopnosti naučit se hrát na klavír. Aby člověk duchovně vyrostl a dospěl, potřebuje zdravé duchovní jídlo, duchovní zázemí a také aktivní duchovní činnost. Duchovní výživa má mnoho podob podobně jako tělesná výživa. I duchovní jídla, ať už psaná nebo vyslovená, mohou být zdravá, nezdravá i zkažená. Duchovní trávení, to je přemýšlení a rozjímání. Duchovní činnost, to je například procvičování duchovních svalů v umění obhajovat pravdu a překonávat námitky. Nezdravé duchovní pokrmy vedou k duchovním civilizačním nemocem. V důsledku nízkokalorického duchovního hladu to může být nejen duchovní únava, ale například i duchovní infarkt jako ztráta radosti z ochotné pomoci bližnímu ze srdce, nebo duchovní mrtvice, jako ztráta schopnosti a chuti logicky myslet a obhajovat víru. Z věřícího člověka, který ztratil duchovní zdraví se tak může stát duchovní ateista, který sice stále věří ve Stvořitele, ale přestal věřit Stvořiteli.

Co je základní zdravou duchovní potravinou? Je to trvalé systematické poznávání a budování osobního duchovního vztahu k našemu Stvořiteli vesmíru, našemu Otci, poznávání jeho stvořitelských děl a jeho vlastností. Duchovně zdravý člověk svého Otce dobře zná. Povídá si s ním a radí se s ním. Ignoruje duchovní potraviny vyrobené člověkem. Duchovní výživu přijímá od něho podle návodu v jeho dopisu lidstvu. Základem duchovního zdraví je uplatňovat to v každodenním životě to. Dělat to, co od nás očekává on, a teprve potom to, co si přejeme my. V tom nám na rozdíl od meditace pomůže rozjímání s otevřenou myslí.

Účinná prevence duchovních nemocí a zachování dobrého duchovního zdraví má několik podmínek. Základním předpokladem je uvědomění si, že nepocházíme ani z teoretických úvah o vzniku života nebo z první bakterie, ani z opice, ale že život pochází ze zdroje života, z nejvyššího nadlidského duchovního energetického a nepředstavitelně mocného inteligentního vědomí. Že člověk je stvořen z lásky, z konkrétního důvodu pro konkrétní původní účel, pro jeho nikdy nekončící život na naší planetě bez umírání.

Protože jsme jenom lidé, máme určitá omezení. Člověk může například vyskočit jen do určité výšky nebo se potopit jen do určité hloubky. Podobě máme omezení chápat nadlidské n-rozměrné děje a zákony, kterým rozumí pouze jejich zákonodárce. Vydat se na cestu za hranice tohoto omezení bez možností je chápat, to je cesta do prostředí neslučitelného s původně plánovaným věčným životem. Je to podobné cestě neposlušného dítěte k rozpálené plotně.

Stvořitel člověka to dobře ví. Před touto nebezpečnou oblastí nás proto chrání. Ponechává nám svobodnou vůli a k respektu nás nenutí násilím. Ve svém dopise lidstvu nás na "rozpálenou plotnou" upozorňuje již 2000 let s tím, že bolest od sáhnutí na něco rozžhaveného nelze zastavit ihned. Musí odeznít sama a přitom nás poučit. Lidstvo trpí odpojením od pravého zdroje života. Po vyhnání z ráje je schopno žít několik tisíc let, kde si může vládnout, jak chce, ale jen jako ovce bez pastýře. Pak se "vybije" jako chytrý telefon odpojený od nabíječky a může skončit. Lidé to přesto udělali a spálili se. Stvořitel v dopisu lidstvu slíbil, že až budeme těsně před úplným "vybitím" část lidstva, která to pochopí, znovu připojí do své "nabíječky" pozváním do pozemského ráje, aby tak mohl dokončit svůj původní projekt se zemí dřív, než se sami vyhubíme. Když poctivě nezaujatě sledujeme stav světa, vidíme, že je to jediná rozumná možnost řešení problémů lidstva. Tak můžeme sčítat dobré důvody pro víru ve splnění tohoto slibu a tím posilovat své duchovní zdraví.

Abychom plně pochopili příčinu, proč Stvořitel připouští, že bolest po "sáhnutí na rozpálenou plotnu" působí tak dlouho v podobě vzájemného vraždění ve válkách a genocidách, ničení země a uctívání model, abychom pochopili, proč jsme tady a kam má lidstvo směřovat, musíme se pokusit najít odpověď v hloubce jeho dopisu.

Původně plánovaný neomezeně dlouhý pozemský život, který nemusí nikdy skončit, musí mít hlubší smysl než jen postavit dům, zasadit strom a zplodit syna. Většina nemá pravdu. Jednotlivci mohou být geniální, ale jak praví genius Jára Cimrman, jednotlivec je na nic, celek je celkem na nic. Chvályhodné snahy o záchranu lidstva naštěstí přibývají, ale mají jen sílu kapek vody ochlazujících stále víc rozpalovanou plotnu. Že nepoučitelnému lidstvu opravdu chybí pastýř je vidět například z toho, jaký význam mají stamilionové provize a zbožňování celebrit zábavního průmyslu pro záchranu života na naší planetě. Je to jako sledovat koncert světoznámé kapely na potápějícím se Titaniku.

Další podmínkou prevence duchovních nemocí je uznání existence odpůrce a pomlouvače ovládajícího mocenské a náboženské pozadí celého světa, neviditelného mocného a zlého duchovního tvora schopného komunikovat s lidmi. Co se pokazilo, kde se tu vzal?

Vysvětlení najdeme opěr v dopisu lidstvu, hned v jeho úvodu. Stvořitel na začátku varoval první lidi před porušením jediného smrtelně nebezpečného zákazu. Již prvním lidem postavil ochrannou bariéru před nebezpečným překročením zmíněné hranice bez schopnosti to chápat. Tou bariérou byl zákaz kontaktu s ovocem jednoho symbolického stromu, který představoval hrozbu ztráty smyslu věčného života a tím bolestný návrat do opaku, do prachu atomů zemské půdy, do věčné smrti. Geneticky předávané důsledky tohoto kontaktu jsou smrtelné dodnes a jsou mnohem horší, než sáhnutí na rozpálenou plotnu.

Stvořitelův odpůrce to popřel a prvním lidem naopak zalhal, že porušením tohoto zákazu získají svobodu rozhodovat se bezchybně sami, a že k tomu návdavkem obdrží posmrtný život. Na to, aby rozdělil budoucí celosvětovou věřící komunitu na dvě části, mu stačila jedna holá věta : "Nezemřete smrtí". Neboli nebojte se, po smrti budete naopak věční, i když zemřete. Věřící lidé se od té doby dělí na ty, kdo věří v posmrtný život a na ty, kdo v posmrtný život nevěří. Na jeho nepřátelském výroku "nezemřete" je založena víra v nesmrtelnost duše všech náboženství, která založil a ovládá, aby tak smrt mohla být považována za přirozenou součást života. Od té doby je lidstvu předkládána lákavá hojnost nezdravých duchovních potravin. Původní jedna duchovní cesta ke Stvořiteli se tak rozdělila na většinovou prostornou dálnici založenou na onom "nezemřete" a na úzkou nepohodlnou pronásledovanou pěšinu víry ve věčný život bez umírání. Pevné duchovní zdraví je dosažitelné jen na oné úzké cestě, která však neznamená, že smrtí vše končí. Stále platí nádherný slib Stvořitele pro ty, kteří nevěří v posmrtný život, a naopak věří slibu v jeho dopisu, že většinu zemřelých lidí znovu oživí vzkříšením z mrtvých tam, kde je jich místo, na zemi, nikoli v nebi. Například podle internetových stránek jw.org, podobným způsobem, jakým stvořil prvního člověka. To znamená, že živí se mohou znovu setkat se svými milovanými mrtvými zde na zemi a společně na ní žít věčně. K nikdy nekončícímu věčnému životu bude nutné především dobré zdraví. Nejen tělesné, ale i duchovní. Až pravda zvítězí nad lží, už nikdo nebude lákán k dobrovolnému odpojení od zdroje života. Krvavé dějiny lidstva budou navždy varováním, že nechat se dobrovolně vést svým milujícím Otcem, pastýřem za ruku je pro zdraví věčného života jeho dětí to nejlepší.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Petr - dotaz

dopis lidstvu???

vv - zajímavé

Ten příměr s komplexními čísly je nadčasový