Zdraví má dvě složky: tělesnou a duchovní

Následující alarmující informace jsou určeny zejména upřímně věřícím lidem. Nepocházejí z filosofií, ani náboženských tradic. Jsou převzaté výhradně z nejstarší a nejpřekládanější knihy na světě, ze Stvořitelova Dopisu lidstvu, ve kterém najdeme popis jeho nádherného původního plánu s člověkem. Stvořitel je láskyplná bytost. Ve své lásce se proto rozhodl, že svou vesmírnou nehmotnou duchovní rodinu rozšíří o dalšího člena o hmotného člověka. Tak se objevila planeta Země vhodná k obydlení a na ní člověk tak dokonalý, aby mohl žit věčně a nemusel nikdy zemřít. Takový život by měl smysl, pokud by jeho veškeré konání na zemi bylo motivováno nesobeckou láskou ke svému Otci i k ostatním lidem. Na důkaz toho, že lásku nelze nařídit, ani zakázat, protože musí vycházet z čistého upřímného srdce, člověk dostal možnost uvědomovat si sám sebe, rozumět tomu proč jsme tady, a využívat daru svobodné vůle, víry a svědomí, aby mohl lásku, city a smysl pro krásno předávat dál. Tyto dary nemohly vzniknout evolucí náhodných vývojových změn koloběhu života z první bakterie, jak tomu věří nevěřící. Jako každý jiný živý pozemský tvor, se i člověk „stal živou duší“ (Bible 1.Mojžíšova 2:7 KB, NS). Člověk nemá nesmrtelnou duši, která po smrti opouští tělo. Člověk je živá duše stvořená k věčnému životu na zemi. To je základní důležitá informace vysvětlená již na začátku Stvořitelova Dopisu lidstvu.

Matematický pohled. Zdraví si můžeme představit jako bod na zdravotní ploše, který má dva průměty, podobně jako u komplexních čísel. Průmět bodu zdraví na vodorovnou materialistickou horizontálu znázorňuje hodnotu fyzického zdraví. Průmět na druhou kolmou duchovní vertikálu ukazuje na hodnotu duchovního zdraví. Zdravý člověk potřebuje obě složky. Tělesnou i duchovní. Horizontálu i vertikálu. Základem fyzického zdraví je zdravá životospráva. Základem duchovního zdraví je pravidelný příjem a pokojné myšlenkové i citové zažívání informací o původu člověka, o smyslu existence lidstva, o smyslu věčného života a uctívání Stvořitele z lásky k němu, jako milujícímu Otci svých dětí.

Aby mohl být člověk zdravý nejen tělesně a duševně, ale i duchovně, musí se podobně jako tělesný člověk někdy v průběhu svého života nejdříve duchovně narodit, a pak duchovně růst, až do duchovní dospělosti a zralosti. Duchovní potřeby do nás Stvořitel vložil již při stvoření k podobě svého duchovního obrazu. Z tohoto drahocenného duchovního obrazu čerpáme duchovní zdraví.

Duchovní výživa duchovního člověka se v mnohém podobá výživě tělesné. I duchovní výživa, ať už jsou to přednášky, kulturní a duchovní představení a akce, filmy, knihy, divadla, jednání a sympozia, může být zdravá a výživná, ale také duchovně nezdravá nebo zkažená. Aby se duchovní člověk mohl zdravě duchovně vyvíjet, potřebuje zdravou duchovní potravu. Podobně jako malé tělesné dítě potřebuje i duchovní člověk k duchovnímu růstu nejdříve základní výživu, duchovní „mléko“. Tu můžeme čerpat z Dopisu našeho Stvořitele. Jak člověk duchovně roste, zbavuje se dětských duchovních rysů, a v duchovní zralosti již trvale přijímá sytou duchovní výživu hlubokým přemýšlením a rozjímáním o myšlenkách našeho Stvořitele podobně jako to dělal například král David nebo Šalomoun, opakem meditace.

Tělesnou i duchovní podvýživou můžeme trpět i u bohatě prostřeného stolu. Jako nezdravá jídla vedou k civilizačním nemocem, tak mohou vést podobně i nezdravé duchovní potraviny k duchovním civilizačním nemocem. Pro ochranu tělesného zdraví potřebujeme vydávat fyzickou námahu. Pro ochranu duchovního zdraví potřebujeme vydávat duchovní námahu a posilovat tak svou víru, jinak se dostaví duchovní únava, necitlivé svědomí a duchovní nemoci. Například duchovní infarkt v důsledku ztráty radosti z pomoci bližnímu ze srdce, nebo duchovní mrtvice jako ztráta schopnosti a chuti logicky myslet a hledat důkazy pro obhajobu pravé víry. Následující tři skutečnosti důležité pro duchovní zdraví, nenajdeme v žádné filosofii, teologii, ani ve věrouce žádného známého náboženství. Podrobně jsou vysvětlené pouze ve Stvořitelově Dopisu lidstvu.

Dar věčného života neznamenal automaticky nesmrtelnost. Když se v neviditelné vesmírné duchovní rodině objevili pozemští hmotní lidé, mohli se věčně radovat z toho, že nad nimi bdí jejich Otec. Nemuseli by nikdy zemřít, pokud by se sami dobrovolně neodpojili od duchovního zdroje života. Zanedbání duchovní výživu je příčinou umírání nejen jednotlivců i vraždy a sebevraždy, ale často vymírání celých národů, dokonce i civilizací. Výjimkou je nejstarší známý živý národ, Židé, kteří se nechali duchovně sytit Stvořitelem člověka po mnoho století. Podle Dopisu lidstvu se stali vyvoleným národem, přesněji úspěšným vzorovým národem pro okolní národy, dokud přijímali duchovní výživu přímo od Stvořitele a jeho andělských poslů. V Dopisu lidstvu proto nacházíme hlavní horizontální a vertikální zásadu pevného zdraví: „Člověk bude žít nejen z chleba, ale z každého slova, které vychází Jehovovými ústy“ (Matouš 4:4 překlad NS).

Druhá věc. Lidé byli stvořeni tak, aby si nemohli úspěšně vládnout sami sobě a spoléhat se jen sami na sebe. Určovat co je pro člověka dobré a co ne, patří po právu Stvořiteli člověka. Svým prvním dětem to jejich milující Otec vysvětlil hned na začátku. V jejich vlastním zájmu jim zakázal překročit ochrannou bariéru, za kterou je prostor neslučitelný s věčným životem. Tuto bariéru představovala jednoduchá, ale vážná zkouška poslušnosti jejich Otce na základě svobodné vůle a lásky k němu. Zkouška spočívala v zákazu dotýkat se a jíst na pohled lákavé ovoce „stromu poznání dobrého a špatného“ které symbolizovalo Boží právo rozhodovat, co je pro člověka dobré a špatné. Svým postojem k tomuto zákazu tak lidé měli uznat právo jejich Otce vyžadovat poslušnost. Ne ze strachu nebo z povinnosti, ale z lásky k němu jako k milujícímu rodiči.

Pokud by lidé tento zákaz přestoupili, znamenalo by to, že si zvolili vlastní duchovní cestu, na které svého Otce už nepotřebují. Neuposlechnutí tohoto zákazu by znamenalo odpojení od zdroje života. Ocitli by se tak v nebezpečném prostředí ohrožující věčný život, podobně jako kdyby domácí ovce utekly starostlivému pastýři do divoké přírody mezi vlky. Lidé by tak byli hříšní a museli by zemřít. Vrátili by se do původních chemických prvků země, odkud byli vzati. Původní význam slova hřích je minutí se cílem. Věčný život člověka by se tak minul cílem a ztratil by smysl. To nemělo nic společného s trestem smrti, jak ho dnes známe u zločinců.

Třetí nejvážnější věc. Zneužitím daru dokonalé svobodné vůle se to v Boží rodině opravdu stalo. Na scéně se objevil jeden z neviditelných mocných duchovních tvorů, stvořených již dříve, pověřený dohledem nad lidmi. Začal v sobě živit touhu, aby lidé uctívali jeho samotného místo Stvořitele. Stvořiteli záviděl budoucí vládu nad lidstvem a podlým způsobem jí uchvátil pro sebe. Jak to udělal? K prvním lidem promluvil z duchovní sféry jakoby lidským hlasem a Stvořitele očernil jako lháře. Vyřkl tuto smrtonosnou lež: „Bůh ví“, že když zákaz neposlechnete, „nezemřete smrtí“ (1. Mojžíšova 3:4,5 BK). To znamená, že když zákaz neposlechnete, nic se neděje, protože Boha už nebudete potřebovat a budete si sami svobodně rozhodovat, co je pro vás dobré a špatné. Místo smrti, kterou vidíte u zvířat, nezemřete, ale budete jako nesmrtelný Bůh. Bůh to ví, ale protože vás rád nemá, tak vám to zatajil. To byl tak mistrovský tah, že uvalení trestu za něj nemělo smysl dřív, než pravda vyjde najevo. Od té doby lidé i jejich děti museli umírat.

Z původně věrného duchovního tvora se tak stal vražedný odpůrce a pomlouvač. Hebrejsky a řecky Satanas a Diabolos. Česky Satan a Ďábel. Tento neviditelný duchovní tvor nastražil past, do které se lidé nechali vlákat a zákaz přestoupili. A teď se vžijme do pocitů láskyplného milujícího Otce, Stvořitele. Před jeho očima se stalo něco bolestivého. Byl pomluven jako lhář. Jeho svaté jméno bylo znesvěceno před celým vesmírem.

Stvořitel začal okamžitě jednat a připravil záchranný plán svého projektu se zemí a lidmi. Ihned zahájil časově náročný symbolický soudní proces, jehož průběh nechal zapisovat do Dopisu lidstvu již od začátku historických dějin lidstva, kterým skončila prehistorická doba. Tento soudní proces měl ukázat, jestli má pravdu Satan se svou nabídkou svobody a šťastného života nezávislého na Otci. Dopis byl dokončený v prvním století našeho letopočtu. Má přes 1000 stránek a je známý pod názvem Bible. Samotný soudní proces pokračuje a bude uzavřen po slíbené obnově země. Zde se také dočteme, které svědky bude k soudu zvát a jak dojde k odhalení pravdy. Čteme tam, do jakých konců lidstvo na své vlastní nezávislé cestě dospěje. Splnění této předpovědi můžeme sledovat v dnešní době. Najdeme tam i návod, co musí každý člověk udělat pro svou záchranu, a jak Stvořitel nakonec své znesvěcené jméno opět posvětí a jakým způsobem svůj záměr se zemí dokončí.

Odpojení prvních lidí od zdroje života znamenalo genetický zásah do životně důležitých složek potřebných pro smysluplný věčný život a genetické zapnutí složky stárnutí. Lidé tak musí umírat a vrátit se tam, odkud byli vzati stejně jako zvířata. Zpět dolů, do atomů prachu zemské půdy, jak bylo slíbeno, nikoli nahoru, do nebeských výšin, jak bylo zalháno.. Poznámka o znovuzrození je na konci.

První dva nevěrní lidé, živí tvorové neboli živé duše, tak museli zemřít takzvanou „druhou smrti“ ze které není návratu. „Druhá smrt“ není chytře vymyšlený výdělečný zlatý důl věčných pekelných muk. Naopak, ti, kdo zemřeli kvůli dědičné vině našich prvních prarodičů, ale jinak se vážně neprovinili, zemřeli jen první smrtí ve formě zápisu do „Knihy života“. Utěšit nás může nezlomná víra jako základ naděje, že z první smrti je možné znovu ožít znovustvořením, vzkříšením k pozemskému životu podobným postupem, jakým byl stvořen první člověk. U Boha se proto neshromažďují nesmrtelné duše, ale pouze celistvé informační otisky zemřelých lidí připravených ke vzkříšení. Vzkříšení lidé se pak budou moci setkat se svými milovanými zemřelými a radovat se s nimi věčně zde na zemi. Tak, jak to Stvořitel původně naplánoval a pro radost z naděje ve svém Dopisu slíbil.

První a „Druhá smrt“ se v ničem neliší. Smrt je to vždy. Potíž je v tom, že kdo nebude nalezen v seznamu zemřelých v „Knize života“ první smrti, zůstane ve „druhé smrti“ mrtvý navždy. V přicházejícím novém světě bude všeobecný hrob lidstva, první smrt, postupně vyprázdněn vzkříšením. Hřbitovy první smrti budou vyklizeny a první smrt přestane existovat. Pokud dál někdo zemře, pak již pouze „druhou smrtí“. „Druhá smrt“ zde bude stále. Je vyhrazena rostlinám, zvířatům, a všem nepolepšitelným rušitelům pořádku mírumilovné Boží rodiny. Ani „Druhá smrt“ nepálí a nebolí. Mrtvému již nemůže ublížit. Nic necítí, protože je mrtvý. Bolí to, že je věčná…

Satan moc dobře ví, že člověk nemá nesmrtelnou duši, že se stal stvořenou živou duší. Je nesmírně inteligentní a má obrovskou moc. Z neviditelného pozadí ovládá celý svět po celou dobu existence lidstva. Nejen on, ale i další mocné nevěrné duchovní bytosti, démoni se umí rychle převlékat za „anděly světla“, aby dokázali, že život po smrti pokračuje. Jsou to oni, kdo stojí za nadpřirozenými optickými i zvukovými úkazy a přeludy, a za posmrtným strašením například na starých hradech a zámcích. To oni vydávají hlasy zemřelých. To oni stojí za informacemi o minulých životech, za novodobými zázraky, za zneužíváním dosud neprobádaných skrytých schopností lidského těla, jakož i za dalšími okultními projevy spiritismu, démonismu a ezoterismu. Často také stojí za novodobým uzdravováním vírou a předpovídáním budoucnosti.

Tento mocný vychytralý vražedný „anděl světla“, „ten zlý“ a jeho démoni svedli lidstvo na sebezničující cestu nevěřících. Pozornost většiny věřících od hlavního námětu Bible odlákal jinak. Nabídkou zázraků a stovek různých náboženství, cesty zdánlivé svobody, víry v posmrtný život v nebi s bohem, v nirvánu, ale také víry ve strach z pekelných muk. Lidem nabídl natolik nabouranou duchovní „vertikálu“, že mnoho „věřících“ často nevidí nic závadného ani na evoluční teorii. Pozornost od varování Bible pro dnešní dobu odvedl jako krysař. Do paralelního vesmíru Bible lze proniknout „červí dírou“ jejích prvních tři kapitol. Tato „díra“ tvoří základ celé stavby, která se prolíná celou knihou jako červená nit. První kapitoly nesmíme „brát doslova, protože to je jen poetické literární vyjádření tehdejší doby“. To je geniální pomluva. Opak je pravdou.

„Ten zlý“ to umí dobře. Umí omámit člověka, „osvítit“ ho duchovní tmou. Lidé se pak mohou domnívat, že je osvítil svatý duch. Převážná většina věřících lidí je dnes duchovně nemocná. Nevědí, že byli obelháni podvodem a první tři kapitoly Dopisu lidstvu proto často pokládají jen za legendu - na rozdíl od Ježíše! Duchovní zdraví hledají na lákavě ohnuté vertikále. Ostatní věřící tvoří menšinu. Vědí, že v původním stvořitelském plánu se zemí se s žádným posmrtným životem nepočítalo. Vědí, že lidé byli stvořeni s láskou a pro lásku, pro věčný život bez umírání.

A v tom je právě ten největší problém upřímné pravé víry a duchovního zdraví. Mnozí „věřící“ lidé stále věří, že Satan není duchovní osoba. Nanejvýš jen koncentrované zlo v člověku. Král vlády Božího království, Mesiáš, je pro ně jenom jeden z proroků. Podobně mnozí jiní „věřící“ věří, že ani Bůh není osoba, ale jen všeobecný vesmírný princip. Často říkají, „bůh mě osvítil“. Říkají, „já vlastně ani věřit nemusím, protože já vím. Vím, že bůh je ve mně, že je mou součástí, proto musím poznat své já“ (Paul Brunton). Pro ně Bible poklesla o patro níž, jen jako další zajímavá kniha, se kterou se jejich úhel pohledu na duchovní svět nemusí vůbec nikdy potkat. Tento chvályhodný duchovní výkon je ve skutečnosti pouze začátek cesty prozření k duchovnímu zdraví a věčnému pozemskému životu místo dnešního pomalého umírání. Jak bylo již řečeno, cílem duchovního člověka je naopak žít s touhou milovat Boha, uctívat ho, a z lásky k němu žít v souladu s jeho vůlí nikoli v nebi, ale zde na zemi, a věčně jí opatrovat.

Protože Stvořitel člověka je osoba, má také i On své zvláštní jedinečné osobní jméno. S každým jednotlivým člověkem komunikuje prostřednictvím modlitby, i když pro lidskou nedokonalost zatím pouze skrze prostředníka, velekněze a Mesiáše, česky Krista.

Komunikovat s osobou může opět jen jiná osoba. Tím se nemůže stát její součástí. Když v ruce držím například hliněnou nádobu, vím, že jí vytvořil hrnčíř svým vědomím, umem a silou. Taková nádoba nese pouze pečeť jeho osoby a účel, kterému má sloužit. Hrnčíř nemůže být součástí nádoby, kterou vytvořil, ani nemůže být součástí osoby jiného hrnčíře, jak si to mnozí lidé představují v případě Boha.

Všechno to má jeden háček. Bible, jako Dopis lidstvu je sice nejrozšířenější, nejstarší a nejpřekládanější knihou na světě, ale před veřejností je záměrně ukrývaný pod „pokličkou“ nánosu prachu kritických pomluv, polopravd a utkvělých představ. Tyto utkvělé představy tlumí hlasy čtyřiceti pisatelů Bible, že oni sami nejsou autory, ale jen pisateli, a že je při psaní vedl skutečný autor, samotný Stvořitel. Jeden z důkazů, že to není lidské dílo, je ten, že jejímu hlavnímu poselství nerozumějí farizejští pokrytci, ani mocní intelektuálové, uznávané vědecké kapacity, ani teologičtí vzdělanci a kritici. Přes mnoho tisíc opisů a překladů Bible, upalování překladatelů s Biblí na krku politickými duchovními ve středověku, pro které to byly nebezpečné kacířské knihy, se její hlavní poselství nezměnilo.

Potvrdily to například titulky v tehdejších novinách po objevu Kumránských svitků. „Zklamání vědy. Nic nového. Nalezené opisy textů Bible souhlasí s tím, co máme dnes k dispozici“. Lidé upřímně hledající Boha tomu rozumí. Pokorné lidi k sobě Bůh přitahuje a dává se jim poznat ve významu svého vlastního osobního jména. To má jeho jméno opravdu tak velký význam? Jaké je tedy to jméno a jaký je jeho význam? Stvořitel před svými věrnými ctiteli nemá žádné tajemství. Je možné se o tom přesvědčit přizvednutím „pokličky“ na veřejně dostupných stránkách www.jw.org hrazených z dobrovolných darů v roce 2023 s volbou neuvěřitelných 1075 jazyků!

Pouze Bible vysvětluje důvody, proč můžeme brzy očekávat celosvětový zásah vlády Božího nebeského Království proti zlu na zemi a jeho definitivní převzetí moci nad celou naší planetou. Tato vláda bude vládnout tisíc let. Delegovaní spolupracovníci Království věnují mimořádné úsilí oznamování brzkého příchodu Království obyvatelům celé země. Konec špatnosti na zemi bude rychlý jako „tsunami“ tisíců, desetitisíců neviditelných duchovních bytostí, jež „spláchne“ z celé země nespravedlnost, lidi, „kteří ničí zemi“, lidi, kteří nejsou pro Boží království označených jako „kozly“. Ti, kteří jsou pro Boží království a podporují ho, „ovce“, budou zachráněni.

Nedozírná cena Bible je v jejím návodu, co musí pro záchranu udělat každý z nás. Kam se postavit, aby nás to nesmetlo spolu s ostatními. Protože to tentokrát nebude vodou, „postavit se“ neznamená záchranu na nějakém kopci nebo na lodi. Záchrana spočívá v duchovní činnosti v podobě označení pro přežití, které bude pro duchovní bytosti vykonávající rozsudek nad starým světem tak viditelné, jako zárubně dveří označené beránčí krví při odchodu Izraelitů z egyptského otroctví.

Odvádění pozornosti od tohoto návodu k záchraně můžeme pozorovat prostřednictvím zdůrazňování lidských práv a svobod bez příslušných odpovědností, mediální záplavou vědeckých, náboženských, ezoterických a politických nadějí, nabídkou uměleckých, a módních výstřelků a sportovních podniků, touhou po moci, přepychu a zábavě. Také obracením základních duchovních a morálních hodnot naruby. Pozornost od návodu se úspěšně odvádí spiritizmem, démonizmem a genderizmem, který si klade za cíl vytlačit „základ státu“, rodinu, na okraj společnosti jako přežitek. Nebezpečné je také zneužívání daru uspokojující práce, která zcela zabírá volný čas potřebný pro zdravý duchovní vývoj a duchovní růst. Marné jsou také snahy zastrašit dobrovolné spolupracovníky Království strachem, pronásledováním, pomluvami, dezinformacemi a zdůrazňováním jejich lidských chyb podobně jako tomu bylo u prvních křesťanů již v prvním století. Již tehdy byli první křesťané označováni jako sekta.

Poznámka ke znovuzrození. Stvořitel již dávno svěřil vládu nebeského Království svému prvorozenému vzkříšenému neviditelnému Synu. Jeho vládu průběžně doplňuje. Pouze za tímto účelem Stvořitel tyto vybrané lidi připravuje a školí jako spolukrále vlády nebeského Království k dokončení svého záměru se zemí. Pouze tomuto omezenému počtu věrných lidí dává znovuzrozením nehmotné duchovní tělo vhodné pro život v nebi a úkol podílet se na vládě s Mesiášem. Dosud stále probíhající výběr členů vlády bude brzy ukončen a „zapečetěn“. Toto je jediný význam znovuzrození, které původně nemělo být nikdy použito. Biblické znovuzrození se často zneužívá jako falešný důkaz, že všechny spasené duše jdou do nebe. Tisíciletá vláda Božího Království začne krátkou celosvětovou selektivní armagedonskou bitvou proti lidským vládám neboli „dnem soudu“. Bible ještě používá výraz „soudný den“. Účelem dne soudu nebude zničení, ale záchrana lidstva a dokončení původního záměru se zemí bude trvat tisíciletý „soudný den“.

Až skončí tisíciletá obnova země, milující Král a Velekněz, Boží syn, který je hebrejsky Mesiášem, česky Kristem, předá očištěnou zemi a dočasně svěřenou vládu království nad zemí zpět do rukou svého všemohoucího Otce. Soudní proces bude ukončen. Dál už nebude potřebný žádný další král, ani velekněz, ani jiný prostředník mezi nedokonalým člověkem a Bohem. Všechny složky nutné pro věčný život budou obnoveny a složka stárnutí vypnuta. Všichni budou dobře poučeni o důležitosti lásky a důsledcích neposlušnosti Boha. Tehdy budou všichni lidé dokonalí. Budou hovořit se svým Otcem opět napřímo bez prostředníka, podobně jako Adam s Evou v zahradě Eden v ráji. Nevinní budou osvobozeni a viníci se po zásluze ocitnou ve „druhé smrti“ stejně jako Adam s Evou. Ohnutá „vertikála“ bude narovnaná a pošpiněné Boží jméno bude očištěno, posvěceno. Modlitba „Otče náš“ o posvěcení jeho jména a příchodu jeho Království bude vyslyšena. Kruh původního láskyplného Božího záměru se zemí a člověkem, se tak navždy uzavře. Tak praví písmo.

Více informací rubrika KONTAKT