Zdraví má dvě složky: tělesnou a duchovní

Následující alarmující informace jsou určeny zejména upřímně věřícím lidem. Nepocházejí z filosofií, ani náboženských tradic. Jsou převzaté výhradně z nejstarší a nejpřekládanější knihy na světě, ze Stvořitelova Dopisu lidstvu, ve kterém najdeme jeho nádherný původní plán s člověkem a smysl lidského života. Stvořitel je nepředstavitelně inteligentní láskyplná bytost. Ve své lásce se proto rozhodl, že svou vesmírnou neviditelnou nehmotnou duchovní rodinu rozšíří o dalšího člena o hmotného člověka. Tak se objevila planeta Země vhodná k obydlení a na ní člověk tak dokonalý, aby mohl žit věčně a nemusel nikdy zemřít. Věčný život bez umírání by měl smysl, když by veškeré lidské jednání bylo motivováno nesobeckou láskou ke Stvořiteli, i k ostatním lidem. Jako důkaz toho, že lásku nelze nařídit, ani zakázat, protože musí vycházet z čistého upřímného srdce, člověk dostal možnost uvědomovat si sám sebe, rozumět tomu proč jsme tady, využívat daru svobodné vůle, víry a svědomí, aby lásku, city a smysl pro krásno mohl předávat dál. Tyto dary nemohly vzniknout evolucí náhodných vývojových změn koloběhu života z první bakterie, jak tomu věří nevěřící. Nepředstavitelná složitost řídícího programu buňky vylučuje jakoukoliv možnost náhodného vývoje.  To je v souladu se základním fyzikálním zákonem, že všechno v přírodě, o co nikdo nepečuje, podléhá rozkladu. Podle dopisu lidstvu Stvořitele se jako každý jiný živý pozemský tvor, i člověk „stal živým tvorem, živou duší“ (Bible 1.Mojžíšova 2:7 KB, NS). Člověk nemá nesmrtelnou duši, která po smrti opouští tělo. Člově je duše stvořená k věčnému životu na zemi. Stvořený člověk nedostal dvě schopnosti. Úspěšně si vládnout sám sobě a rozlišovat co je pro plnohodnotný věčný život dobré a co špatné.

Matematický pohled. Zdraví si můžeme představit jako bod na zdravotní ploše, který má dva průměty podobně jako komplexní čísla. Průmět bodu zdraví na vodorovnou materialistickou horizontálu znázorňuje hodnotu fyzického zdraví. Průmět na druhou kolmou duchovní vertikálu odpovídá duchovnímu zdraví. Zdravý člověk potřebuje obě složky. Tělesnou i duchovní. Horizontálu i vertikálu. Základem fyzického zdraví je zdravá životospráva. Duchovní zdraví závisí na pravidelném příjmu duchovní výživy. Základní podmínkou duchovního zdraví je pokojné myšlenkové i citové zažívání informací o původu člověka, o smyslu jeho existence a trvalé poznávání našeho Stvořitele. Na pozadí obrazu lásky k němu se podle toho musíme chovat, jednat a žít, protože ho chceme milovat jako Otce svých dětí.

Aby mohl být člověk zdravý nejen tělesně a duševně, ale i duchovně, musí se podobně jako tělesný člověk nejdříve duchovně narodit. Pak musí duchovně dozrávat, až do duchovní dospělosti. Duchovní potřeby do nás Stvořitel vložil již při stvoření k podobě obrazu svých vlastností jako předpoklad duchovního zdraví.

Duchovní výživa duchovního člověka se v mnohém podobá výživě tělesné. I duchovní výživa, ať už v tištěné podobě nebo v podobě kulturních a duchovních představení, může být zdravá a výživná, ale také duchovně nezdravá nebo zkažená. Aby se duchovní člověk mohl duchovně zdravě rozvíjet, potřebuje podobně jako malé dítě nejdříve přijímat základní poznání, duchovní „mléko“. Jakmile se člověk zbaví se dětských duchovních rysů a duchovně vyroste, hluboce přemýšlí, uvažuje a rozjímá o našem Stvořiteli, podobně jako to dělal například apoštol Pavel - opakem meditace.

Tělesnou i duchovní podvýživou můžeme trpět i u bohatě prostřeného stolu. Jako nezdravá jídla vedou k civilizačním nemocem, tak i nezdravé duchovní potraviny mohou vést podobně k duchovním civilizačním nemocem. Pro ochranu tělesného zdraví potřebujeme vydávat fyzickou námahu. Pro ochranu duchovního zdraví potřebujeme vydávat duchovní námahu při posilování své víry. Jinak se dostaví duchovní únava, necitlivé svědomí a duchovní nemoci. Zralý duchovní člověk rozeznává tři duchovní nebezpečí.

Duchovní člověk dobře rozumí nebezpečí snahy vládnout si sám a určovat co je pro člověk dobré a špatné. Určovat co je pro člověka dobré a co ne, je právo našeho Stvořitele. Svým prvním dětem to jejich milující Otec vysvětlil hned na začátku. V jejich vlastním zájmu jim zakázal překročit ochrannou bariéru, za kterou je prostor neslučitelný s věčným životem. Tato ochranná bariéra představovala zákaz ovoce „stromu poznání dobrého a špatného“. Svým postojem k tomuto zákazu tak lidé měli uznat vůdčí právo jejich Otce na poslušnost. Poslušnost, ne ze strachu z povinnosti nebo ze zvyku, ani ze sobecké lásky „něco za něco“, ale z nezištné lásky k němu jako k milujícímu rodiči. Jinak by každé konání časem zevšednělo a věčný život by ztratil smysl.

Pokud by lidé tento zákaz přestoupili, znamenalo by to, že si zvolili vlastní duchovní cestu, na které svého Otce už nepotřebují. Lidé by se tak ocitli v nebezpečném prostředí ohrožujícím věčný život. Jako kdyby domácí ovce utekly za ochrannou bariéru starostlivého pastýře do divoké přírody mezi vlky. Původní význam slova hřích je minutí se cílem. Věčný život člověka by se tak minul cílem. Lidé by byli hříšní a bez ochrany by časem zemřeli a museli by se vrátit do chemických prvků země, odkud byli vzati.

Duchovní člověk chápe, že věčný život neznamená automaticky nesmrtelnost. Když se v neviditelné vesmírné duchovní rodině objevili pozemští hmotní lidé, mohli se věčně radovat z toho, že nad nimi bdí jejich Otec. Nemuseli nikdy zemřít, pokud by ho neopustili a sami se neodpojili od jeho zdroje života. V Dopisu lidstvu proto nacházíme hlavní horizontální a vertikální zásadu zdravého věčného života: „Člověk bude žít nejen z chleba, ale z každého slova, které vychází Jehovovými ústy“ (Matouš 4:4 překlad NS).

Duchovní člověk rozumí třetí nejvážnější věci. Proč se to zneužitím daru dokonalé svobodné vůle v Boží rodině opravdu stalo. Na scéně se objevil jeden z neviditelných mocných duchovních tvorů, stvořených již dříve, pověřený dohledem nad lidmi. Nesnažil se v sobě utlumit touhu po uctívání sebe. Naopak, jí rozvinul. Přestavoval si, jak budoucí vládu nad lidstvem podlým způsobem uchvátí pro sebe. K prvním lidem promluvil z duchovní sféry jakoby lidským hlasem a Stvořitele očernil jako lháře. Vyřkl smrtonosnou lež, kterou popřel, že člověk Boha potřebuje: „Bůh ví“, že když zákaz neposlechnete, „nezemřete smrtí … a budete jako Bůh“ (1. Mojžíšova 3:4,5 Bible Kralická). To znamená, že když zákaz neposlechnete, nic se nestane. Boha už nebudete potřebovat, protože si budete sami svobodně rozhodovat, co je pro vás dobré a špatné jako Bůh. Místo smrti, kterou vidíte u zvířat, nezemřete, ale budete nesmrtelní jako Bůh. Bůh to ví, ale protože vás nemá rád, tak vám to zatajil.

Z původně věrného duchovního tvora se tak stal vražedný odpůrce a pomlouvač. Hebrejsky a řecky Satanas a Diabolos. Česky Satan a Ďábel. Tento neviditelný duchovní tvor nastražil past, do které se lidé nechali vlákat a zákaz přestoupili. Genialita této pomluvy, později dále rozvinutá jako nauka o nesmrtelné duši ovlivňuje všechna náboženství dodnes. Takovou genialitu může porazit jen čas, než pravda vyjde najevo. A teď se vžijme do pocitů láskyplného milujícího Otce, Stvořitele. Před jeho očima se stalo něco bolestivého. Byl pomluven jako lhář. Jeho svaté jméno bylo pošpiněno, znesvěceno před celým vesmírem.

Stvořitel začal okamžitě jednat a ihned připravil záchranný plán svého projektu se zemí a lidmi a očištění svého jména. Zahájil časově náročný symbolický soudní proces, jehož průběh nechal zapisovat do Dopisu lidstvu od začátku historické doby dějin lidstva. Tento soudní proces dokáže, jestli má pravdu Satan se svou nabídkou „svobodného“ a „šťastného“ života nezávislého na Otci. Dopis byl dokončený v prvním století našeho letopočtu. Má přes 1000 stránek a je známý pod názvem Bible. V Bibli se dočteme, které svědky bude k soudu zvát a jak dojde k odhalení pravdy. Čteme tam předpovědi, v jakém pořadí se budou střídat světové mocnosti, do jakých konců lidstvo v dnešní době dospěje na své cestě nezávislosti a jak bude zdevastovaná země obnovena.

V den odpojení prvních lidí od zdroje života byly geneticky zablokovány fyziologické mechanizmy věčného života. V lidském organizmu začala působit složka stárnutí. V první polovině života během bouřlivého vývoje organizmu se konstantní složka stárnutí téměř neuplatňuje. Ve druhé polovině života se fyzický vývoj člověka zastavuje a složka stárnutí člověka pomalu vrací zpět dolů, do atomů prachu zemské půdy stejně jako u zvířat. Tak, jak bylo slíbeno a zapsáno. Nikoli nahoru do nebeských výšin, jak bylo zalháno. Viz Poznámka o znovuzrození.

První dva nevěrní lidé, živí tvorové neboli živé duše, tak museli zemřít takzvanou „druhou smrti“ ze které není návratu. Podle Bible „druhá smrt“ není chytře vymyšlený výdělečný zlatý důl věčných pekelných muk. Návrat k životu možný je, ale jen pro ty, kdo zemřeli kvůli dědičné vině našich prvních prarodičů první smrtí ve formě zápisu do „Knihy života“. Utěšit nás může nezlomná víra jako základ naděje, že z první smrti je možné znovu opět ožít znovustvořením, vzkříšením k pozemskému životu podobným postupem, jakým byl stvořen první člověk. U Boha se proto neshromažďují nesmrtelné duše, ale pouze informační kopie zemřelých lidí v knize života, připravených ke vzkříšení. Vzkříšení lidé se pak budou moci setkávat se svými milovanými zemřelými, společně uctívat Stvořitele a věčně se radovat z odměny smysluplné práce. Tak, jak to Stvořitel původně naplánoval a pro radost z naděje slíbil ve svém Dopisu.

Duchovní člověk chápe, že první a „druhá smrt“ se v ničem neliší. Smrt je to vždy. Potíž je v tom, že kdo nebude nalezen v seznamu zemřelých v „Knize života“ první smrti, zůstane ve „druhé smrti“ mrtvý navždy. V přicházejícím novém světě bude první smrt, všeobecný hrob lidstva, postupně vyprázdněn vzkříšením. Hřbitovy první smrti budou vyklizeny a první smrt přestane existovat. „Druhá smrt“ zde bude stále. Pokud v novém světě dál někdo zemře, pak již pouze „druhou smrtí“, která je vyhrazena rostlinám, zvířatům, a všem nepolepšitelným rušitelům pořádku mírumilovné Boží rodiny. Ani „Druhá smrt“ nepálí ani nebolí. Mrtvému již nemůže ublížit. Nemůže nic cítit, protože je mrtvý. Bolí to, že je věčná…

Satan moc dobře ví, že člověk nemá nesmrtelnou duši, že člověk je stvořená živá duše, živý tvor. Z neviditelného pozadí inteligentně ovládá celý svět lidstva po celou dobu jeho existence. Nejen on, ale i další nevěrné duchovní bytosti, démoni se umí převlékat za „anděla světla“, aby dokázali, že život po smrti pokračuje. Jsou to oni, kdo stojí za nadpřirozenými optickými i zvukovými úkazy a přeludy, a za posmrtným strašením například na starých hradech a zámcích. To oni vydávají hlasy zemřelých. To oni připomínají informace o minulých životech, stojí za novodobými zázraky a zneužíváním dosud neprobádaných skrytých schopnosti lidského těla. To oni stojí za okultními projevy spiritismu, démonismu, esoterismu, za novodobým uzdravováním vírou a předpovídáním budoucnosti a za genderizmem.

Duchovní člověk vnímá, jak tento mocný geniální, vychytralý vražedný „anděl světla“, „ten zlý“ a jeho démoni svádějí lidstvo na sebezničující cestu nevěřících. Pozornost většiny věřících od hlavního námětu Bible Satan odlákal podobně jako krysař. Jak? Nabízením zázraků a stovek různých náboženství, víry v posmrtný svobodný život v nebi s bohem, nirvánou, za současného strachu z pekelných muk. Lidem nabídl natolik nabouranou duchovní „vertikálu“, že mnoho „věřících“ nevidí nic závadného ani na evoluční teorii.

„Ten zlý“ umí omámit člověka. „Osvítit“ ho duchovní tmou. Tělesní Lidé se pak mohou domnívat, že je osvítil svatý duch. Většina věřících lidí je dnes duchovně nemocná. Nevědí, že byli obelháni podvodem o nesmrtelné duší a první tři kapitoly Dopisu lidstvu proto pokládají na rozdíl od Ježíše jen za legendu! „První kapitoly Bible nesmíte brát doslova, protože to je jen literární vyjádření tehdejší doby“, prohlásil kardinál Vlk. To je lež.

Bible to je jako paralelní vesmír, do kterého lze proniknout „červí dírou“ právě jejích prvních kapitol. Tato „červí díra“, to je začátek červené nitě, která se táhne celou knihou až do poslední stránky. První kapitoly Bible je také možné přirovnat ke hřbetu knihy, který k sobě váže všechny ostatní stránky. Ostatní věřící tvoří menšinu. Vědí, že v původním stvořitelském plánu se zemí se s žádným posmrtným životem nepočítalo.

A v tom je právě ten největší problém upřímné pravé víry a duchovního zdraví. Mnozí „věřící“ lidé dokonce věří, že Satan není duchovní osoba. Nanejvýš jen koncentrované zlo v člověku. Mesiáš, Král vlády nebeského Božího království, je pro mnoho věřících jen jeden z proroků. Jiní „věřící“ věří, že ani Bůh není osoba, ale jen všeobecný vesmírný princip. Často říkají, „bůh mě osvítil“. Říkají, „já vlastně ani věřit nemusím, protože já vím. Vím, že bůh je ve mně, že je mou součástí, proto musím poznávat hlavně sebe, své ego“, jinak bych musel uznat, že bůh je osoba (Paul Brunton). Význam Bible tak poklesl až na úroveň jiných zajímavých knih. Tento duchovní výron víry je jistě chvályhodný, ale to je pouze začátek cesty prozření k duchovnímu zdraví a věčnému pozemskému životu místo dnešního pomalého umírání. Jak bylo již řečeno, cílem duchovního člověka je žít s touhou milovat Boha, uctívat ho z lásky k němu a žít v souladu s jeho vůlí nikoli v nebi, ale zde na zemi, věčně. Tělesný člověk proto duchovnímu člověku nemůže rozumět.

Protože Stvořitel člověka je osoba, má také i On své zvláštní jedinečné osobní jméno. Oba, Otec i Syn jsou osoby. Oba mají své osobní jméno. Stvořitel komunikuje s každým jednotlivým člověkem prostřednictvím modlitby, i když pro lidskou nedokonalost zatím pouze skrze Syna, jako prostředníka, velekněze a Mesiáše, skrze Krista.

Pokorné lidi upřímně hledající Boha k sobě Bůh přitahuje a dává se jim poznat ve významu svého jména. To má jeho jméno opravdu takový význam? Jaké je tedy to jméno a jaký má význam? Stvořitel před svými věrnými ctiteli nemá žádné tajemství. Je možné se o tom přesvědčit na veřejně dostupných stránkách www.jw.org hrazených z dobrovolných darů, v roce 2023 s volbou 1083 jazyků!

Všechno to má jeden háček. Bible, jako Dopis lidstvu je sice nejrozšířenější, nejstarší a nejpřekládanější knihou na světě, ale její význam je před veřejností ukrývaný pod „pokličkou“ nánosem prachu kritických pomluv, polopravd a přehlížení kontextu návazností „červené nitě“. Utkvělé představy o původu Bible vyvrací prohlášení pisatelů Bible, že oni sami nejsou autory, ale jen pisateli, a že je při psaní vedl skutečný autor, samotný Stvořitel. Jeden z důkazů, že to není lidské dílo, je, že jejímu hlavnímu poselství nerozumějí takové tělesní lidé jako farizejští pokrytci, mocní intelektuálové, uznávané vědecké kapacity a teologičtí vzdělanci. Přes mnoho tisíc opisů a překladů a upalování odvážných překladatelů Bible s výtiskem Bible na krku politickými duchovními přestaviteli středověkého křesťanstva zůstalo její hlavní poselství nezměněno. Tyto překlady pro ně byly nebezpečné kacířské knihy, kterým laičtí věřící neměli co rozumět.

Stvořitel se postaral, aby se poselství Bible uchovalo do dnešní doby. Dokládají to tisíce nalezených opisů Bible a jejích částí. Například po objevu Kumránských svitků to potvrdily palcové titulky v tehdejších novinách. „Zklamání vědy“. „Nic nového“. „Nalezené opisy textů Bible souhlasí až na drobné gramatické odchylky“.

Pouze Bible obsahuje důkazy, proč můžeme očekávat brzký celosvětový zásah vlády Božího nebeského Království proti zlu na zemi a jeho konečné převzetí moci nad celou naší planetou. Tato vláda bude vládnout tisíc let a již nebude ničím ohrožena. Delegovaní spolupracovníci Království věnují mimořádné úsilí oznamování příchodu Království obyvatelům celé země. Konec špatnosti na zemi bude rychlý jako „tsunami“ tisíců, desetitisíců neviditelných duchovních bytostí, jež „spláchne“ z celé země původce nespravedlnosti a lidi „kteří ničí zemi“. To jsou ti kdo nejsou pro Boží království, „kozli“. „Ovce“, jsou pro Boží království a podporují ho. Ti budou převedeni na novou zemi.

Nedozírná cena Bible je v jejím návodu, co musí pro záchranu udělat každý z nás. Kam se postavit, aby nás to nesmetlo spolu s ostatními. Protože se tentokrát nejedná o vodu, „postavit se“ neznamená záchranu na kopci nebo na nějaké námořní nebo kosmické lodi. Záchrana spočívá v duchovní činnosti, která je jako „označení pro přežití“ tak viditelná, jako jako zárubně dveří natřené beránčí krví při odchodu Izraelitů z egyptského otroctví.

K odvádění pozornosti od tohoto návodu k záchraně slouží rozvíjení myšlenky, že člověk ke svému svobodnému životu Boha nepotřebuje. Tomu slouží také spiritizmus, démonizmus a vytlačování rodiny na okraj společnosti jako přežitek. Nebezpečné je také zneužívání daru uspokojující práce, která zabírá volný čas potřebný pro zdravý duchovní růst. Marné jsou také snahy zastavit šíření zprávy o příchodu Boží vlády pomluvami, dezinformacemi, strachem a pronásledováním dobrovolných spolupracovníků Království, jakož i zdůrazňováním jejich lidských chyb podobně jako u křesťanů v prvním století, označovaných již tehdy jako sekta.

Poznámka ke znovuzrození. Stvořitel již dávno svěřil vládu nebeského Království svému prvorozenému vzkříšenému neviditelnému Synu. Jeho připravovanou vládu nad zemí průběžně doplňuje z lidstva. Pouze za tímto účelem Stvořitel připravuje tyto vybrané lidi a školí je jako spoluvládce vlády nebeského Království, aby mohli vládnout s Mesiášem a z nebe dokončit Boží záměr se zemí. Výběr členů vlády dosud stále probíhá. Bude brzy ukončen a „zapečetěn“. Toto je jediný význam znovuzrození, který neměl být nikdy použit. „Znovuzrození“ se zneužívá jako „důkaz“ spásy v nebi. To by pak ale nebylo na zemi komu vládnout a původní Boží záměr se zemí by ztratil smysl. Tisíciletá vláda Božího Království začne vládnout krátkou celosvětovou selektivní armagedonskou bitvou proti lidským vládám neboli „dnem soudu“. Účelem armagedonského „dne soudu“ nebude zničení, ale záchrana lidstva a života na zemi. Bible ještě používá výraz „soudný den“. Ten bude trvat tisíc let po dobu obnovy země podle původního stvořitelského plánu.

Až skončí tisíciletá obnova země, milující Král a Velekněz, Boží syn, Mesiáš, česky Kristus, předá očištěnou zemi a dočasně svěřenou vládu království nad zemí zpět do rukou svého všemohoucího Otce. Soudní proces bude ukončen. Nevinní budou osvobozeni a viníci se po zásluze ocitnou ve „druhé smrti“ stejně jako Adam s Evou. Dál už nebude potřebný žádný další král, ani velekněz, ani jiný prostředník mezi nedokonalým člověkem a Bohem. Všechny složky nutné pro věčný život budou obnoveny a složka stárnutí bude zablokována. Všichni lidé budou dobře poučeni o důležitosti lásky a důsledcích sobecké neposlušnosti Otce. Tehdy už budou všichni lidé stejně dokonalí jako Adam. Zřejmě budou opět hovořit se svým Otcem napřímo bez prostředníka jako v rajské zahradě Eden. Ohnutá „vertikála“ bude narovnaná. Modlitba „Otče náš“ o posvěcení, očištění Otcova jména a příchodu jeho Království bude vyslyšena. Kruh původního láskyplného Božího záměru se zemí a člověkem, se tak uzavře. Tak praví písmo.

Více informací rubrika KONTAKT