Zdraví má dvě složky tělesnou a duchovní.

Následující alarmující informace jsou určeny zejména upřímně věřícím lidem. Nepocházejí z filosofií, ani tradic. Jsou převzaté výhradně z nejstarší a nejpřekládanější knihy na světě, ze Stvořitelova Dopisu lidstvu. Zde najdeme popis jeho nádherného původního plánu se zemí a člověkem. Stvořitel je láska. Proto se rozhodl, že svou vesmírnou nehmotnou duchovní rodinu rozšíří o dalšího člena, hmotného člověka. Člověka stvořil tak, aby nemusel nikdy zemřít, pokud by ovšem jeho veškeré konání na zemi motivovala nesobecká láska k němu i k lidem. Jedině tak by měl věčný život smysl. Jako důkaz, že lásku nelze nařídit, ani zakázat, protože vychází z čistého upřímného srdce, člověk dostal možnost uvědomovat si sám sebe, využívat daru svobodné vůle a svědomí, aby mohl lásku a city opětovat a přitom obdivovat krásu světa barev. Tyto dary nemohly vzniknout evolucí náhodných vývojových změn koloběhu života z první bakterie, jak tomu věří nevěřící. Jako každý jiný živý pozemský tvor, se takto stvořený člověk „stal živou duší“ (Bible 1.Mojžíšova 2:7 NS, KB). Člověk nemá nesmrtelnou duši, člověk má daleko větší hodnotu, člověk je živá duše. To je základ dalšího zkoumání duchovního zdraví.

Poznámka k matematickému pohledu. Zdraví si můžeme představit jako bod na zdravotní ploše, který má dva průměty podobně jako komplexní čísla. První průmět na vodorovnou materialistickou horizontálu znázorňuje hodnotu fyzického zdraví. Na druhé kolmé duchovní vertikále můžeme odečítat hodnoty duchovního zdraví. Zdravý člověk musí mít obě složky. Tělesnou i duchovní. Horizontálu i vertikálu. Základem fyzického zdraví je zdravá životospráva. Základem duchovního zdraví je pravidelný příjem a pokojné myšlenkové i citové zažívání informací o původu člověka, o smyslu věčného života a uctívání Stvořitele z lásky k němu, jako milujícímu Otci svých dětí.

Aby mohl být člověk zdravý nejen tělesně, tedy i duševně, ale i duchovně, musí se podobně jako tělesný člověk nejdříve duchovně narodit a vyrůst v duchovního člověka. Duchovní potřeby Stvořitel vložil do člověka již při jeho stvoření v podobě svého obrazu. Tento důležitý duchovní obraz si máme chránit a rozvíjet.

Duchovní výživa se v mnohém podobá tělesné výživě. I duchovní potraviny, ať už psané nebo jen vyslovené na různých přednáškách a jednáních, mohou být zdravé a výživné, ale také nezdravé nebo zkažené. Aby člověk mohl duchovně růst, potřebuje zdravé duchovní jídlo. Podobně jako malé tělesné dítě potřebuje i duchovní dítě k duchovnímu růstu nejprve základní duchovní informace pramenící jako výživné „mléko“ z Dopisu od našeho Stvořitele. Později se musí zbavit dětských rysů a přijímat sytou duchovní výživu, aby dospěl do duchovní zralosti, základu věčného života. Ke zdravému duchovnímu životu potřebujeme duchovní sílu, kterou můžeme čerpat opakem meditace - přemýšlením a rozjímáním o duchovních hodnotách.

Podobně jako nezdravá tělesná jídla mohou vést i nezdravé duchovní potraviny k duchovním civilizačním nemocem. Tělesnou i duchovní podvýživou můžeme trpět i u bohatě prostřeného stolu. K ochraně tělesného zdraví potřebujeme fyzickou námahu. Podobně si můžeme podlomit i duchovní zdraví nedostatkem osobní duchovní námahy při překonávání nástrah obhajoby víry. To pak přichází duchovní únava, necitlivé svědomí, ale též duchovní nemoci, jako například duchovní infarkt v důsledku ztráty radosti z pomoci bližnímu ze srdce, nebo duchovní mrtvice jako ztráta schopnosti a chuti logicky myslet a hledat důkazy pro pravou víru a ne jenom věřit pocitově. Následující tři skutečnosti ovlivňující duchovní zdraví pocházejí ze Stvořitelova Dopisu lidstvu, a přesto je nenajdeme v žádné filosofii, ani ve věrouce žádného známého náboženství.

Dar věčného života neznamenal automaticky nesmrtelnost. Když se v neviditelné vesmírné duchovní rodině objevili pozemští hmotní lidé, mohli se radovat, že nad nimi bdí jejich Otec. Nemuseli nikdy zemřít, pokud by se dobrovolně neodpojili od zdroje života sami. K odpojení od života stačí nejíst. Na první pohled to tak nevypadá, ale z hlediska věčného života je hazard vynechání zdravé duchovní výživy příčinou umírání nejen lidí, například na sebevraždu, ale i celých národů. Výjimkou je nejstarší známý živý národ, Židé, kteří se dlouho nechali vést Stvořitelem člověka. Podle Dopisu lidstvu byli vyvoleným, přesněji vzorovým národem, dokud přijímali duchovní výživu přímo ze zdroje, od Stvořitele nebo jeho poslů. V Dopisu lidstvu proto nacházíme zásadu pevného duchovního zdraví, že: „člověk bude žít nejen z chleba, ale z každého slova, které vychází Jehovovými ústy“ (Matouš 4:4 překlad NS).

Druhá věc. Lidé byli stvořeni tak, aby si nemohli úspěšně vládnout sami a spoléhat se jen sami na sebe. Co je pro člověka dobré a co ne, to ví nejlépe jeho Stvořitel. Svým prvním dětem to vysvětlil hned na začátku a jako milující Otec je láskyplně usměrnil. V jejich vlastním zájmu jim zakázal opustit ochrannou bariéru, za kterou je prostor neslučitelný s věčným životem. Bezpečná zóna představovala jednoduchou, ale vážnou zkoušku poslušnosti a lásky k němu. Byl to zákaz dotýkat se a jíst na pohled lákavé ovoce jednoho symbolického stromu rozhodování, co je pro člověka dobré a špatné. Svým postojem k zákazu tak lidé mohli uznat právo jejich Otce určovat, co je pro ně dobré a špatné a prokázat mu tím důvěru, úctu a lásku, bez které věčný život nemá smysl.

Přestoupením tohoto zákazu by se jinak dokonalý člověk ocitl v prostředí ohrožujícím život, podobně jako kdyby se domácí ovce ocitly v divoké přírodě bez ochrany pastýře. Člověk by tak ukázal, že si zvolil vlastní nebezpečnou duchovní cestu, a že k tomu svého otce nepotřebuje. Neuposlechnutí tohoto zákazu proto neznamenalo okamžitou záhubu. Již první den přestupku by však lidé začali ztrácet dokonalost a pomalé stárnutí by ukončilo jejich věčný život, protože by se tak minul cílem, což je původní význam slova hřích, minutí se cílem. Potom by již všichni lidé museli umírat, protože by byli hříšní.

Teď ta třetí nejvážnější věc. S využitím daru dokonale svobodné vůle se to v Boží rodině opravdu stalo. Na scéně se objevil jeden z neviditelných duchovních tvorů pověřený dohledem nad lidmi. Začal v sobě živit touhu, aby lidé uctívali místo Stvořitele jeho. Začal závidět Stvořiteli jeho vůdčí postavení nad budoucím lidstvem a podlým způsobem ho uchvátil pro sebe. K prvním lidem promluvil z duchovní sféry lidským hlasem a Boha očernil tak mistrovsky, že by nemělo smysl potrestat ho za to okamžitě. Zpochybnil totiž dobro vůdčího rodičovského práva nad člověkem. Řekl: Bůh ví, že když zákaz neposlechnete, „nezemřete smrtí“ (1. Mojžíšova 3:4,5 BK). To znamenalo, že ode dne, kdy zákaz přestoupíte, budete si moct podobně jako Bůh rozhodovat sami, co je pro vás dobré a špatné, a místo smrti, kterou vidíte u zvířat, nezemřete a budete žít dál posmrtným životem. Bůh to ví, ale protože vás nemá rád, tak vám to zatajil.

Z původně věrného duchovního tvora se tak stal vražedný odpůrce a pomlouvač. Hebrejsky a řecky Satanas a Diabolos. Česky Satan a Ďábel. Pro lidi to byla rafinovaně nastražená past, do které se nechali vlákat a zákaz přestoupili. Milujícímu Otci, Stvořiteli, se před jeho očima stalo to nejbolestivější. Byl pomluven jako lhář a jeho dobré jméno bylo znesvěceno před celým vesmírem.

Stvořitel začal okamžitě jednat a ihned připravil záchranný plán svého projektu se zemí a lidmi. Tak začal časově náročný symbolický soudní proces, jehož dějiny měly dokázat, kdo má pravdu. Od této chvíle až do „soudného dne“, začíná současně vznikat zápis o průběhu tohoto soudního procesu do Dopisu lidstvu, ve kterém Stvořitel vysvětluje, které svědky bude k soudu zvát, jak dojde k odhalení pravdy, do jakých konců lidstvo dospěje, a jak své znesvěcené jméno opět posvětí.

Kromě růstové složky lidé měli nyní odblokovanou geneticky předávanou složku stárnutí. Další lidé se sice mohli rodit, aby naplnili zemi, ale vlivem stárnutí se pokaždé museli vrátit tam, odkud byli vzati. Logicky dolů, zpět do atomů prachu zemské půdy, jak bylo slíbeno, nikoli nahoru, do nebeských výšin jak bylo zalháno. Znovuzrození z tělesného k nebeskému životu bylo známé, ale původně nemělo být vůbec použito.

První dva nevěrní lidé, duše, nakonec zemřeli. Nezemřeli však do chytře vymyšleného zlatého dolu výdělečného pekla věčných muk, ale do „druhé smrti“ ze které není návratu. Ti kdo zemřeli kvůli vině našich prarodičů a jinak se vážně neprovinili, zemřeli jen do první smrti, ze které návrat možný je. K pevnému duchovnímu zdraví tedy patří nezlomná víra jako základ naděje, že to první smrtí nekončí. Nikoli nesmrtelná duše, ale pouze záznam o osobnosti člověka je uložen v nebi v Boží paměti. To znamená, že ten kdo zemřel, může být podle své kopie vzkříšen, znovu stvořen jako živý člověk, živá duše, podobně jako Adam. Pak zažije něco zcela mimořádného. Může se setkat se svými milovanými zemřelými a radovat se s nimi ze života zde na zemi věčně. Tak jak to Stvořitel původně naplánoval a slíbil.

První a „druhá smrt“ se v ničem neliší. Smrt je to vždy. Potíž je v tom, že kdo nebude nalezen v „Knize života“, neboli v seznamu zemřelých do první smrti, zůstane mrtvý navždy. V přicházejícím novém světě pod nebeskou vládou Království bude hrob lidstva první smrti postupně vyprázdněn. Hřbitovy budou vyklizeny a první smrt přestane existovat. „Druhá smrt“ tedy není špatně chápané peklo. Nepálí, ani nebolí. Bolí to, že je věčná… Je vyhrazena zvířatům, rostlinám, a všem nepolepšitelným rušitelům pořádku v mírumilovné Boží rodině.

Satan moc dobře ví, že člověk nemá nesmrtelnou duši, ale stal se stvořenou živou duší určenou k životu na zemi. Je nesmírně inteligentní, má obrovskou moc. Celý svět mu podléhá z neviditelného pozadí po celou dobu existence lidstva. Nejen on, ale i další nevěrné duchovní bytosti, démoni se umí skvěle převlékat za „anděla světla“, aby dokázali, že život po smrti pokračuje. Jsou to oni, kdo stojí za nadpřirozenými optickými i zvukovými úkazy a posmrtnými přeludy, například strašením na starých hradech a zámcích, za hlasy zemřelých, duchů minulých životů a za dalšími zázraky a okultními projevy spiritismu a démonismu. Také mohou působit novodobé zázračné uzdravování vírou a předpovídání budoucnosti.

Tento mocný vychytralý vražedný „anděl světla“, „ten zlý“ svedl lidstvo na sebezničující cestu nevěřících. A na druhé straně, většinu věřících odlákal pomocí zázraků a stovek náboženství na cestu zdánlivé svobody, víry v posmrtný život v nebi s bohem, nirvánou, a nabídnul jim nabouranou duchovní „vertikálu“, která je pro mnoho věřících již tak ohnutá, že často nevidí nic závadného ani na evoluční teorii.

Člověka tedy může oslovit, osvítit, až oslepit duchovní tmou „Ten zlý“. Lidé se pak domnívají, že je osvítil svatý duch a chovají se jako žáci základní školy, jimž ředitel umožnil vyhodit svého učitele a demokraticky si zvolit lepšího učitele, jednoho ze svých spolužáků. Všichni mají svůj kyblíček, bábovičky a jeden druhému boří pískové hrady, zatímco se celý svět lidstva řítí do katastrofy.

Převážná většina věřících lidí je dnes nemocná nejen tělesně, ale i duchovně. Nevědí, že byli obelháni podvodem. První kapitoly Dopisu lidstvu vysvětlující nesmyslnost posmrtného života pokládají - na rozdíl od Ježíše - za legendu a duchovní zdraví hledají na lákavé ohnuté vertikále. Ostatní věřící tvoří menšinu. Vědí, že původní plán našeho Stvořitele vylučuje dogmaticky slibovaný posmrtný život.

Zrekapitulujme si základní kameny pevného duchovního zdraví podle Dopisu lidstvu.

1) Lidé byli stvořeni pro lásku. Plánovaný věčný život člověka nemá smysl, bez blízkého osobního duchovního vztahu k našemu Stvořiteli, jako k milujícímu Otci své rodiny.

2) Stvořitel našeho vesmíru se nemění. Proto můžeme věřit jeho slibu, že starý svět nahradí novým světem, kde první smrt už nebude a tím ani víra v posmrtný život. Zůstane pouze „druhá smrt“.

3) Věřící lidé se dělí na ty, kdo věří v boha, a na ty, kdo věří Bohu. Ti druzí Boha dobře znají a věří, že splní všechno, co slíbil.

A v tom je právě ten největší problém upřímné pravé víry a duchovního zdraví. Mnozí lidé věří, že Satan není duchovní osoba, ale jen koncentrované zlo v člověku. Podobně mnozí věří, že ani Bůh není osoba. Říkají, osvítil mě bůh. Nyní jsem na takové duchovní výši, že vlastně ani věřit nemusím, protože já vím. Vím, že bůh je ve mně, že je mou součástí (Paul Brunton). Jde o chvályhodný duchovní výkon, ale ve skutečnosti to je pouze začátek cesty prozření k duchovnímu zdraví a věčnému pozemskému životu místo dnešního pomalého umírání. To není cíl duchovního člověka. Cíl duchovního člověka je žít s touhou milovat Boha, uctívat ho z lásky a proto žít v souladu s jeho vůlí ne v nebi, ale zde na zemi.

Stvořitel člověka je jednotlivá osoba, neviditelná duchovní bytost. Má své zvláštní jméno podobně jako každá osoba, zvíře, věc nebo prvek. Může osobně komunikovat s každým jednotlivým člověkem prostřednictvím modlitby, i když pro lidskou nedokonalost zatím pouze skrze prostředníka.

Když jsem osoba, pak můžu kontaktovat jinou osobu. Když s někým mluvím, nejsem jeho součástí. Když v ruce držím například hliněnou nádobu, musím uznat, že hrnčíř je osoba, která nemůže být součástí nádoby, kterou vytvořil svým vědomím, umem a silou. Taková nádoba nese pouze jeho pečeť, obraz a účel, kterému má sloužit.

Všechno to má jeden háček. Dopis lidstvu je sice nejrozšířenější knihou na světě, ale před veřejností je ukrytý pod pokličkou nánosu prachu kritických pomluv, polopravd a utkvělých představ. Umožnilo to zpochybňování skutečnosti, že čtyřicet pisatelů Dopisu vedl samotný Stvořitel, a dále neochota dívat se na svět z jeho úhlu pohledu. Bible je napsaná tak moudře, aby výhodu neměli farizejští pokrytci, ani mocní, ani uznávaní vědečtí a teologičtí vzdělanci, ale především pokorní. Pouze pokorné lidi vážně hledající Boha k sobě Bůh přitahuje a dává se jim poznat ve významu svého vlastního výjimečného osobního jména. To je opravdu tak důležité? Jak se tedy jmenuje? Stvořitel před svými věrnými ctiteli nic nezatajuje. Je možné se o tom přesvědčit přizvednutím té pokličky na veřejně dostupných internetových stránkách jw.org hrazených z dobrovolných darů. V roce 2023 s volbou neuvěřitelných, více než tisíc jazyků!

Nyní se blíží celosvětový zásah proti zlu. Tentokrát se vláda Božího nebeského Království připravuje k definitivnímu převzetí moci nad naší planetou. Bude vládnout tisíc let. Její delegovaní spolupracovníci věnují mimořádné úsilí oznamování příchodu nebeské vlády obyvatelům celé země. Příchod této vlády bude tak rychlý, jako když se protrhne přehrada. Bude to jako „tsunami“ tisíců, desetitisíců neviditelných andělských bytostí, jež „spláchne“ z celé země nespravedlnost a zlé lidi.

Nedozírná cena Bible je v jejím návodu, co můžeme pro záchranu udělat my sami. Kam se postavit, aby nás to nesmetlo spolu s ostatními. „Postavit se“ znamená hlavně duchovní aktivitu. Odhodlaně se naučit, jak získat duchovní označení spolupracovníka nebeského Království, zdaleka viditelné pro duchovní bytosti vykonávající rozsudek nad starým světem. Podobně jako při odchodu Izraelitů z egyptského otroctví, kdy označení zárubní dveří krví beránka znamenalo záchranu života prvorozených.

Stejné mimořádné úsilí můžeme sledovat při odvádění pozornosti od tohoto návodu k záchraně zdůrazňováním svobody rozhodování o dobrém a špatném, satanskou mediální záplavou vědeckých, náboženských, esoterických a politických slibů o tom, že život lidstva může zachránit člověk a věda, nabídkou uměleckých, módních výstřelků a sportovních podniků, touhou po luxusu a zábavě, rozkladem základních duchovních a morálních hodnot nesprávnými duchovními směry, spiritizmem, genderizmem vytlačujícím rodinu na okraj společnosti. Nebezpečné je také zneužívání daru uspokojující smysluplné práce, která zabírá veškerý volný čas potřebný pro duchovní výživu, rozvoj a růst. Nepřátelé Království se také marně snaží zastrašit jeho dobrovolné spolupracovníky strachem, pronásledováním, pomluvami, desinformacemi a zdůrazňováním jejich lidských chyb.

Poznámka ke znovuzrození. Stvořitel již dávno svěřil vládu Království svému prvorozenému Synu, a dodnes ji stále doplňuje o pečlivě vybrané zástupce z lidstva. Pouze těmto věrným lidem dává nehmotné duchovní tělo vhodné pro život v nebi znovuzrozením. Tyto lidi Stvořitel připravuje a školí pouze pro tento účel jako spolukrále vlády nebeského Království určeného k dokončení jeho záměru se zemí. To je jediný smysl znovuzrození, který neměl být původně použit. Průběžný výběr členů vlády bude brzy ukončen a „zapečetěn“. Tisíciletá vláda Království pak začne vládnout pokynem ke krátké celosvětové selektivní armagedonské bitvě, neboli dnem soudu. Úkolem této vítězné bitvy vedené z nadlidské duchovní sféry bude zničení všech jejích duchovních i tělesných nepřátel.

Ihned potom začne tisíciletá obnova země. Až milénium skončí, milující Král a Velekněz, Boží syn, Mesiáš - Christos, předá očištěnou zemi a dočasně svěřenou vládu království nad zemí zpět do rukou svého všemohoucího Otce. Dál už nebude potřebný žádný další král, ani velekněz, ani jiný prostředník mezi člověkem a Bohem. Tehdy už budou lidé stejně dokonalí jako první člověk a na rozdíl od Adama budou všichni dobře poučeni o lásce a neposlušnosti z dějin lidstva. Se svým Otcem budou opět hovořit napřímo bez prostředníka. Soudní proces bude ukončen, nevinní budou osvobozeni a viníci přejdou do „druhé smrti“. Ohnutá „vertikála“ bude narovnaná a složka stárnutí bude opět zablokovaná. Pošpiněné Boží jméno bude očištěno, znovu posvěceno. Modlitba „Otče náš“ tak bude vyslyšena a kruh původního láskyplného Božího záměru se zemí a člověkem, se tak uzavře.

Více informací rubrika KONTAKT